Podle neziskové organizace Kokoza, která propaguje kompostování a pěstování ve městě, běžná čtyřčlenná domácnost v Praze vyprodukuje přibližně 10 kilogramů komunálního odpadu za měsíc. Převážně se jedná o vytříděný bioodpad z kuchyně, který je snadno rozložitelný, ale takto tvoří zhruba 40 % hmotnosti směsného komunálního odpadu. Možností, jak užitečně naložit s bioodpadem vyprodukovaným doma, je několik.
Kompostování v komunitě nebo v bytě
V Praze a v některých jiných městech funguje tzv. komunitní kompostování, do kterého se může zapojit více domácností z okolí. Ideální je umístit kompostér na uzavřený dvůr nebo do vnitrobloku. Pokud je totiž umístěn na volně přístupném místě, je zde riziko, že někdo mimo kompostující komunitu odpad znehodnotí materiálem, který do kompostéru nepatří.
Další možností, kterou byste možná nečekali, je individuální kompostování v bytě. Že si nedovedete proces kompostování ve vašem malém bytě představit? Obavy jsou zbytečné, vermikompostér určený na domácí kompostování je opravdu vychytané zařízení. A hlavní roli v celém procesu hrají žížaly! Při vermikompostování se využívá schopnost žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velice kvalitní organické hnojivo. Bez obav ze zápachu můžete nádobu na kompostování umístit přímo v kuchyni, na chodbě nebo na toaletě. Pokud máte tu možnost, oblíbené místo pro umístění kompostéru je balkon nebo terasa. Neměl by však být vystavován extrémním teplotám v létě ani v zimě.
Jak vzniká doma kompost?
Pokud chcete ekologicky nakládat s bioodpadem z domácnosti a přeměnit ho v živnou půdu pro další použití, můžete zapátrat po domácích kompostérech. Některé vermikompostéry jsou i takřka designovými kousky a nezaberou moc místa. Stačí pouze myslet na to, že žížaly nevydrží bez potravy více jak tři týdny, pokud tedy odjíždíte na delší dobu pryč, je nutné si domluvit někoho, aby je zásoboval.
Zakoupit můžete i mikrokompostárnu, která nahrazuje koš na bioodpad. Kompostér potřebuje přívod elektrické energie a díky promyšlenému mechanismu bioodpad fermentuje a stabilizuje. Případný zápach je odvětráván přes biofiltr. Díky tomu dostanete zfermentovaný bioodpad, který je ještě třeba zapracovat do půdy nebo nechat dozrát na kompost.
Pořiďte si verikompostér a začněte
Ať už si koupíte jakýkoliv verikompostér, podle jeho velikosti budete mít množství bioodpadu. Abyste získali kilo kompostu, potřebujete zhruba 0,2 m2 plochy. Žížaly potřebují dostatek vzduchu, proto by nádoba měla být dostatečně prostorná, ale ideálními rozměry jsou cca 40 x 40 a výška 15 cm.
Na dno nádoby se umístí podestýlka z trávy, listí, navlhčeného papíru, půdy, rašeliny, hoblin či kokosového vlákna a do podestýlky se vloží žížaly a kousky bioodpadu. Kousky by měly být menší než 5 cm. Ve verikompostéru se postupně odděluje hotový kompost od zbytků jídla a jakmile je první patro naplněno, je čas přichystat žížalám novou podestýlku do druhého patra. Spodní patro ponecháme až tři další měsíce a materiál se za tu dobu přemění v plnohodnotný kompost. Přebytečná vlhkost, která při procesu vzniká, je odváděna do zásobníku na vodu a říká se jí „žížalí čaj“.
Darujte žížaly nebo informace a najděte další nadšence
Pokud vás zajímá téma kompostování, zřejmě máte i pozitivní vztah k přírodě a upřednostňujete lokální produkty. Přesně takové lidi chce propojit nezisková organizace Kokoza prostřednictvím svého projektu Mapko.cz, neboli mapování komunit. „Jedná se o mapu míst, kde se pěstuje např. na komunitních zahradách, vermikompostuje či kompostuje ve firmách a domácnostech. Mapa skvěle slouží jako zdroj kalifornských žížal, lidé si násady žížal mezi sebou darují a rozrůstá se nám tak komunita žížalářů. Pracujeme na rozšíření funkcí mapy a vytvoření aplikace na pomoc předcházení plýtvání jídla a lepší distribuci přebytků,“ říká Soňa Valčíková z neziskové organizace Kokoza. Hledejte ostatní stejně naladěné obyvatele na www.mapko.cz.
Otázky, které vás zajímají. Odpovídají odborníci z neziskové organizace Kokoza.
Kam s vermikompostérem? Domů či ven? Jaké teploty žížaly zvládají?
Kompostování se žížalami probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít jak vevnitř, tak i venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Teplota by ve vermikompostéru neměla klesnout pod 5 °C a neměla by být vyšší než 25 °C.
Co do vermikompostéru patří a co ne?
Do vermikompostéru patří především odkrojky a zbytky zeleniny a ovoce, třeba bramborové slupky, ohryzky z jablek, zelené natě apod. Nezapomínejte na čajové sáčky, žížaly se v nich často a rády rozmnožují, ale pozor na ty umělohmotné (obvykle pyramidového tvaru u dražších čajů). Vhodná je také kávová sedlina, papírové kávové filtry, zbytky vařené zeleniny, rozdrcené vaječné skořápky, papírové ubrousky, navlhčená papírová lepenka, suché pečivo, zbytky pokojových a venkovních rostlin. Do vermikompostéru nepatří chuťově výrazné potraviny jako zázvor nebo velké množství citrusů, dále mléčné výrobky, masné výrobky, kosti, olej, sádlo a jiné tuky.
Jaké se při vermikompostování používají žížaly?
Pro vermikompostování byly vyšlechtěny tzv. kalifornské žížaly. Díky pruhovanému vzhledu se jim v angličtině říká tygří. Tento druh žížal je uzpůsobený ke konzumaci organických zbytků. Naše české žížaly ve stejných podmínkách nepodávají tak velký výkon.
A co vy, jak nakládáte s bioodpadem z domácnosti?