Jaká je základní podstata?
Základní podstata je opravdu jednoduchá, u pokládky plovoucím způsobem
podlahová krytina není připevněna k podkladu (podlaze ani stěnám), tedy
přilepena celoplošně či přišroubována k podkladovému roštu nebo na
polštáře, ale tzv. „plave“ na podlaze. Takovéto konstrukce jsou
nejčastěji vybaveny dnes již běžně rozšířeným mechanickým zámkovým
spojem, o kterém se intenzivněji začalo „mluvit“ právě s příchodem
podlah laminátových. U dřevěných podlah se v některých případech
ještě může jednat také o spíše dříve používaný systém pero a
drážka.
A který způsob pokládky je lepší?
Oba mají svá pro a proti, proto nelze jednoznačně říci, který je
„lepší“. Záleží na konkrétních interiérových podmínkách (zvuková
izolace podkladu i stěn, výskyt zvýšené vlhkosti v místnosti),
konstrukci a materiálu podlahové krytiny. U řady podlah je způsob pokládky
určen ze své podstaty, ideálním příkladem je k podkladu lepená dlažba.
Některé konstrukce se zámkovým spojem, primárně uzpůsobené pro plovoucí
způsob pokládky, se však bez problému dají přilepit k podkladu také
celoplošně.
„Například u 3vrstvých dřevěných podlah, kde lze volit způsob
pokládky, je dnes stále častěji voleno celoplošné přilepení. Dřevěná
podlaha pak působí pevnějším dojmem při chůzi, získává další benefit
exkluzivity,“ dodává Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl
parket profi.
Více k plovoucímu způsobu pokládky
Zůstaneme-li u plovoucího způsobu pokládky, který se týká
především podlah laminátových, dřevěných a vinylových, pak mezi
významné přednosti patří snadná a rychlá pokládka. Podlahové dílce
vybavené zámkovým spojem se do sebe jednoduše zacvakávají. Dojde-li
k poškození krytiny v průběhu užívání, lze ji rozebrat a vyměnit
pouze poničený díl či část podlahy. Většina materiálů (až na
výjimky, například některé typy dřevin) umožňuje kombinaci
s podlahovým topným systémem, pokud se topení poškodí, plovoucí
pokládka k němu usnadní přístup – rozebere se a znovu sestaví. Při
pokládce nedochází k narušení podkladu, proto rozhodnete-li se pro
výměnu podlahy, podklad netřeba renovovat. Je-li třeba podlahovou krytinu
navýšit, například do úrovně krytiny ve vedlejší místnosti, častokrát
si lze vystačit s podložkami z hobry (až do tloušťky 8 mm), což je
výrazně levnější a rychlejší řešení než při „zvedání“ krytiny
pomocí podlahové stěrky.
Určité potíže mohou vzniknout při nedodržení zásad správné
pokládky a vynechání protihlukové podložky, která zabraňuje riziku vzniku
kročejového hluku. Neméně důležitá je parotěsná fólie, která brání
průniku zbytkové vlhkosti z podkladu do krytiny. Při plovoucím způsobu
pokládky ve vlhkých prostorách (nejčastěji koupelnách) je důležité
dokonale utěsnit prostor u stěn, kudy může pod krytinu stékat
srážející se pára a vznikat plíseň. „Tím, že podlaha „plave“,
může na někoho pocitově působit méně pevně. Ale to je opravdu pouze
pocitová záležitost, kterou ne každý vnímá,“ podotýká Milan Mrkáček
z KPP. Plovoucím způsobem lze v ploše bez přerušení dilatační spárou
obvykle položit menší plochu než v případě celoplošného lepení
(u většiny typů a značek krytin). Možnost plovoucí pokládky v kuse
bývá obvykle limitována plochou kolem 100 m2. „Výrobce vícevrstvých
dřevěných podlah značky Kährs například u svých podlah umožňuje
plovoucí pokládku v kuse až v rozsahu 1.250 m2,“ doplňuje Milan
Mrkáček.
Více k pevnému spojení (nejčastěji lepením) k podkladu
Oproti tomu pokládka napevno (máme-li na mysli celoplošné lepení, ale
platí to i v případě šroubování či přibíjení podlahy) je zejména
časově, ale i finančně náročnější. V rozpočtu se výrazně promítá
cena lepidla, jehož nanášení pokládku časově znevýhodňuje. Kladeny jsou
i vyšší nároky na kvalitu podkladového materiálu. Tím, že se mezi
krytinu a podklad umisťuje pouze lepidlo (podložky, které by drobné
nerovnosti vstřebaly, zde odpadají), vznikají vyšší nároky na čistotu
podkladu. Při poškození podlahového topení dochází ke zničení
podlahové krytiny. Je-li po letech zapotřebí výměna přilepené podlahy,
musí se nově upravit i podklad. Doplňme také, že některé podklady
nemusejí být pro přilepení například dřevěné podlahy vhodné, a to
z důvodu nedostatečné pevnosti. Dřevěná podlaha, která „pracuje“, by
se pak z takovéhoto podkladu (např. anhydritového) mohla klidně
i odtrhnout.
Pokládka celoplošným lepením je naopak upřednostňována v již
zmiňovaných prostorách se zvýšeným výskytem vlhkosti. Přilepení
k podkladu zabraňuje riziku vzniku plísní pod krytinou. Některé typy
krytin mají při pokládce napevno menší tendenci k roztažnosti.
Z hlediska spojení krytiny s podkladem odpadá problém s kročejovým
hlukem, zde netřeba řešit protihlukovou podložku, která sice při plovoucí
pokládce kročejový hluk výrazně utlumuje, avšak nezabrání mu zcela,
plošné přilepení ano. Při celoplošném přilepení tedy dochází
k výraznému snížení kročejové hlučnosti krytiny v místnosti, kde je
položena.
„Může se však stát, že se klapot při chůzi či hluk od padajících
předmětů bude při nesprávném odhlučnění přenášet dále do konstrukce
stavby. Proto je velmi důležitá kvalitní zvuková izolace podlah/stropů
i okolních stěn v objektu. Je-li toto splněno, pak lze bezesporu
konstatovat, že pevně přilepená krytina je méně hlučná než při
instalaci plovoucím způsobem,“ vysvětluje Milan Mrkáček.
Pokládka lepením je upřednostňována při pokládce na podlahové
topení, neboť vytváří lepší podmínky pro přenos tepla přes krytinu do
místnosti. U plovoucí varianty, která pokládku na podlahové topení
rozhodně nevylučuje, dokonalý přenos „narušují“ podložky a vzduchové
„kapsy“. Přilepená podlaha je pocitově pevnější při chůzi. Dále
například při pokládce krytiny na schody (u schodnic) je lepení
podmínkou.
TRIO společných zásad: suchý, rovný, nečistot zbavený podklad!
Před pokládkou lepením i plovoucím způsobem musí být podklad
důkladně očištěn, staré krytiny mimo jiné i z hygienických důvodů
odstraněny. Zvláště před lepením je nutné, aby byl podklad zbaven zbytků
starých krytin, a to včetně filců po stržení koberců či PVC, lepidel a
jiných nečistot (např. zbytků barev, penetrací apod.). Lepidlo by jinak
nemuselo správně přilnout k podkladu. Hodnota nutné rovinnosti pro
pokládku je stanovena výrobcem krytiny. Protihlukové podložky, používané
u plovoucího způsobu pokládky, by neměly sloužit k vyrovnávání
podkladu, přestože v některých případech pomáhají skrýt drobné
nerovnosti. Podklad musí být u obou typů instalace správně vysušený tak,
aby hodnoty zbytkové vlhkosti splňovaly kritéria, která uvádí výrobce
v technických listech ke krytině. Obecně lze říci, že vinylová krytina
zvládne vyšší zbytkovou vlhkost než třeba dřevěná podlaha.
Pokládka dle typu krytiny
Přestože laminátové podlahy, vybavené zámkovým spojem, se většinou
pokládají plovoucím způsobem, někteří výrobci umožňují i lepení
k podkladu. Upozorňujeme však, že ne všechny laminátové konstrukce
lze lepit!
U dřevěných podlah velmi záleží na typu konstrukce, zatímco
třívrstvé dílce vybavené zámkovým spojem nebo systémem pero a drážka
lze pokládat plovoucím způsobem i lepit k podkladu, dvouvrstvé lamely se
vždy lepí celoplošně, podobně jako parkety a parketové vlysy. Masivní
podlahy se pokládají na podlahové latě, ke kterým se šroubují či
přibíjejí na pevno.
U přírodního linolea, ekologických elastických i tvrzených
vinylových podlah se můžete potkat s oběma variantami, tedy konstrukcemi
s i bez zámkového spoje. Měkčený vinyl v rolích (tradiční PVC) se
lepí k podkladu celoplošně, výjimkou mohou být prostory obvykle do 20 m2,
kde je možná pokládka bez lepení.