V luxusním rezidenčním parku v Praze, kde se snoubí původní baroko s architekturou 21. století, se rozhodla zabydlet mladá rodina v třípatrové bytové jednotce bývalého statku. O tento sen se kompletně postaral architekt Petr Holada z architektonického a designérského studia de.fakto. „Jednalo se o režim Shell&Core, tudíž jsme mohli udělat vše po svém – od podlah a stěn až po změny některých příček,“ popisuje Ing. arch. Petr Holada, a dodává: „Prakticky jediným zadáním od klientů bylo přání vlastní pracovny, kvalitní audiovizuální technika a samozřejmě komfortní kuchyně. Jednalo se o opravdu drobné požadavky, jinak mi plně důvěřovali a měl jsem volnou ruku.“ Celou realizaci řešil architekt, v rámci jeho domovského ateliéru, prostřednictvím vlastní truhlářské dílny a dalších navázaných řemeslníků a zaměstnanců. Jakmile s ním majitelé odsouhlasili návrh, autorsky odřídil a zkoordinoval celý průběh realizace.
Odkaz na zálibu v letectví provází celým bytem
Při vstupu do bytu nás nejdříve přivítají oblé klenby dodávající příchozímu pocit otevřenosti prostoru. Nachází se zde na míru vyrobená šatní skříň v béžové barvě a elegantními dlouhými černými madly, která se odráží v protilehlé podsvícené zrcadlové stěně. „Při pohledu na strop návštěvník spatří první dekorační prvek odkazující na zálibu v létání majitele bytu – atypická, ručně foukaná, skleněná plastika připomínající mraky, mnou navržená a vyrobená českými skláři,“ uvádí architekt Petr Holada. Bubliny vypadají jako mračna svým tvarem i zbarvením – od čirého skla, přes bílé a šedivé tóny. Tento umělecký kousek osvětlují bodová svítidla zabudovaná v nosné konstrukci připevněné ke stropu, která vše drží pohromadě.
Sestava se opakuje i u schodiště vedoucího do dalších pater, kde dodává prostoru nevšední atmosféru s osobitým příběhem. „Další připomínkou aviatické tematiky je pak dřevěná vrtule vznášející se v podkroví nad schodištěm. To bylo jedním ze zadání od majitelů také, tuto vrtuli totiž vlastnili a chtěli ji v novém domově použít – právě jako důležitou symboliku jejich obliby letectví,“ říká architekt.
„Stromeček“ coby propojovací prvek
V přízemí se dále nachází dva dětské pokoje, které jsou sice propojené, ale v případě potřeby se dají oddělit posuvnými dveřmi s černou tabulí. K dětským pokojům náleží koupelna, v blízkosti se nachází technická místnost. „Po schodech z masivu s proskleným zábradlím se dostaneme do ústředních místností bytu – kuchyně a obývacího pokoje. Námi vyrobená dřevěná podlaha, položená do tvaru stromečku, v otevřeném prostoru kuchyně a jídelny přechází jako designový prvek na stěnu. Tento vzor se opakuje i v obývacím pokoji a obou dětských pokojích. V tomto patře se setkáváme už s rovnými stropy, jak je většina z nás zvyklá,“ popisuje architekt Holada. Kuchyni vévodí ostrůvek obložený keramikou s dekorem kamene od značky Graniti Fiandre od ELITE BATH, který také definuje vymezený kuchyňský prostor na zemi. Společnou ranní kávu si u ostrůvku mohou vypít dvě osoby usazené na barových židlích, jejichž pohled upoutá do zelena zbarvený, opět keramický, obklad. Komfortní přípravu pokrmů zajišťují spotřebiče od společnosti Miele. „Motiv stromečku na zemi směřuje naše kroky do obývacího pokoje, kde může rodina trávit čas četbou knih, péčí o akvarijní rybičky, či společným sledováním filmů na velkoformátové televizi,“ provází nás Ing. arch. Holada bytem dál. V místnosti se podél stěny naproti oknům plynule line atypická, na míru vyrobená, dřevěná stěna s béžovými policemi.
Designové dveře jako průvodce cestou bytem
Celým bytem nás po celou dobu provází nepřehlédnutelné dveře z přírodní dýhy s výraznými zárubněmi ze stejného materiálu, vyrobené na míru pod taktovkou architekta Petra Holady, který nám je více přibližuje: „Dveře z dřevěné dýhy jsou opět výtvorem naší dílny. Pro maximální designovou harmonii prostoru jsem při výběru klik vsadil na českou rodinou manufakturu M&T, která se mi již mnohokrát osvědčila. V tomto případě jsem zvolil kliku MINIMAL 2.0, jelikož mám bohaté zkušenosti s její předchůdkyní a vždy jsem byl maximálně spokojený. Nyní mě lákalo vyzkoušet novější model a nelituji.“
Pro tuto realizaci byly kliky doplněny o spodní rozetu s uzamykáním. Na to navazuje hlavní designér M&T, Roman Ulich: „Jak název napovídá, klika MINIMAL 2.0 našla svůj design a konstrukční řešení rozety v základu kliky MINIMAL. Její kování je pro svůj jednoduchý čistý design nejoblíbenější klikou nejen mezi architekty. Rozhodli jsme se proto vyjít z jejích kořenů, ale oživit její vzhled. MINIMAL 2.0 nabízí navíc zcela zásadní inovaci – v horní ploše může být umístěn drobný posuvný mechanismus sloužící jako WC či koupelnový zámek.“
O každý centimetr sváděl architekt boj i v podkroví
Jak bylo již zmíněno, při výstupu do posledního patra visí nad hlavou historická letadlová vrtule zavěšená do kleštiny. „Odhalené krovy jsme jenom lehce vyspravili – přetřeli a doplnili o svítidla, abychom vytvořili přímé i nepřímé osvětlení podkroví,“ vysvětluje architekt Petr Holada. Hned u schodiště se nachází pracovna, což byl jeden z mála požadavků majitelů. Opět se zde objevuje stejná podlahová krytina, jako v předchozím podlaží, na míru vyrobený nábytek a zeď za schody zdobí betonová stěrka, která podtrhuje čistý koncept interiéru. Dále tu objevíme ložnici rodičů s vlastní šatnou a koupelnou. „V této realizaci bylo potřeba efektivně využít každý centimetr, což je například krásně vidět právě zde u ložnice. Museli jsme tu přistoupit na velmi atypická řešení, co se týče úložných prostorů,“ tvrdí architekt. To vyřešil například vestavěnou skříní u postele, která je nenápadně schovaná za posuvnými dveřmi, jenž slouží i jako rám pro umělecké obrazy. V koupelně rodičů nacházíme opět keramické obklady Graniti Fiandre s motivy kamene opakující se v barevné kombinaci jako v kuchyni.
Prostor jako inspirace pro design
Specifický prostor bývalého statku byl výzvou, jak se vypořádat s třemi různými druhy stropů – přízemí dominují klenby, v prostředním patře nacházíme rovné stropy se sádrokartonovými podhledy a třetí patro je podkroví. „Jsou to tři světy a pro každý bylo potřeba zvolit jiný přístup. V přízemí bylo vše oblé a nic s ničím nesedělo, uprostřed se nachází přesnost a pravoúhlost. Nahoře opět nic nefungovalo kvůli šikmým krovům,“ vzpomíná s úsměvem architekt, a na závěr dodává: „V tom jsem tedy hledal inspiraci – ve snaze vytvořit kompaktní celek, který bude mít takzvaně hlavu i patu. Po úvodním dialogu s majiteli jsem nacítil jejich představy a ve finále se zrealizovalo vše, jak jsem navrhl. Dokonce jsem přesně věděl, kdy se rodina vrací ze zahraničí, takže z letiště přijeli do kompletně zařízeného domova, kde pro ně bylo připravené i nádobí a příbory – zkrátka vše fungovalo, jak mělo. “