Trendy bydlení

Vysídlování měst

Pro současnou architekturu je typický odliv lidí z velkých měst na jejich okraj nebo do menších osad. Potvrzuje to také Český statistický úřad (ČSÚ), podle něhož od roku 2000 ubývá obyvatel v městském prostoru ve prospěch venkova. Přičemž za venkovský prostor jsou brány všechny obce s velikostí do 2 000 obyvatel, a dále obce s velikostí do 3 000 obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km2. Konkrétně Středočeskému kraji dlouhodobě přibývá obyvatel díky nově přistěhovalým, z nichž značná část jsou ti, kteří se stěhují do zázemí hlavního města Prahy, do obcí okresů Praha-západ a Praha-východ, za kvalitativně vyšší úrovní bydlení i životního prostředí a přitom v dobré dojezdové vzdálenosti od místa zaměstnání. Požadavky moderního člověka na bydlení se s dobou stále zvyšují, a proto již nabídka klasických satelitních městeček není schopná tyto požadavky splnit a vývoj jednoznačně spěje k formě přirozené architektury.

Směr pro rezidenční architekturu

Vedle satelitních městeček, která se v posledních letech stala jednou ze tváří rezidenčního bydlení u nás, se tak do popředí dostávají i jiné, alternativní projekty tak zvané přirozené architektury. V nich nejde jen o to postavit stavbu, ale zohlednit i potřebu obyvatel žít v zeleni, v komunitě lidí a v harmonii. Investice do nemovitosti v těchto projektech přináší přidanou hodnotu, nepodléhají módním vlnám a rozhodně nejsou ztrátovými. Potvrzuje to také Martin Kačírek z mladé generace architektů: „Teorie přirozené architektury je promyšlenou alternativou, nicméně pro současnou konzumní společnost zatím obtížněji přijatelnou. Ekologičnost staveb skrytá ve své vlastní materiálové a konstrukční podstatě, je vnímána jako provizorní a bez dostatečné míry požadovaného luxusu. Možná proto si tato forma hledá svoje místo v přírodě, kam patří a kde jí to sluší. Každý takto realizovaný projekt je pak unikátní a nezapomenutelný.“

Příroda a stavba tvoří celek

Každý developerský projekt vzniká v již existující krajině a do ní významně zasahuje. Moderní urbanistika se snaží budovat takové projekty, které dokáží spolu se stávajícím prostředím tvořit harmonický celek. Při navrhování mohou architekti s výhodou maximálně využít přírodní prvky, které lokalita nabízí. Jedná se například o rybníky, nádrže, potoky, vzrostlé stromy, skály apod. Vznikne tak jedinečné prostředí pro život.

Žili tady už naši předci

Pokud v místě stojí původní historické budovy dokládající lidskou přítomnost v minulosti, lze je zrekonstruovat a začlenit do vznikajícího projektu. Tím dosáhneme jedinečnosti místa a neopakovatelné atmosféry. Staré stavby lze využít pro bytové účely, ale také jako zázemí pro volnočasové aktivity obyvatel nebo originální prostředí pro služby.

Bydlet v soukromí

Také v lokalitě, kde stojí více obytných staveb najednou, lze vhodnými prostředky dosáhnout potřebné intimity pro každý dům. To pomohou vytvořit přirozené zelené bariéry, jako živé ploty, popínavé rostliny apod., které však zbytečně necloní ve výhledu do krajiny.

Dostatek slunce

Důležitý je také přístup slunečního světla do domu a správná orientace domu tak, aby mohl v maximální míře přijímat tepelnou energii slunečního záření.

Omezená doprava pro klid a větší bezpečnost

Pro zvýšení bezpečnosti v lokalitě doporučují odborníci omezit nebo zcela zakázat dopravu v obytné částí větších obytných projektů, jako další možnost je často je využíváno řešení formou obytných zón s omezenou rychlostí a vybavenou technickými prvky omezující rychlost a množství dopravních prostředků v oblasti. Toto opatření má pozitivní vliv také na míru hluku, exhalací a bezpečnosti v místě bydlení. Pocit bezpečí je přitom jedním z velmi důležitých faktorů, které při koupi nemovitosti zvažujeme. "Lidé v menších obcích nepovažují tuto lokalitu za tolik rizikovou, jako ti, kteří žijí na sídlištích ve větších městech, zejména v Praze. Je třeba připomenout, že za rizikové je rovněž považováno centrum měst," vysvětluje sociolog Jan Sládek z katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha (FFUK).

Můj dům, moje všechno

Každý dům by měl odrážet individualitu svých majitelů, musí mít určitou dávku adaptability a odpovídat potřebám a životnímu stylu obyvatel. Přesto by všechny stavby měly v dané zóně dohromady působit jako kompaktní celek. Toho lze dosáhnout použitím stejných stavebních prvků, materiálů apod.

Mám rád své sousedy

V obytné zóně nesmí chybět místo pro společné setkávání, přirozené centrum života komunity. K tomu může sloužit uměle vytvořené náměstí nebo např. rybník na návsi či jiná dominanta daného místa, kolem níž se soustřeďují služby a obchody. Místo s obchodem s potravinami, školkou, wellness, restaurací či kavárnou obyvatelé přirozeně navštěvují a mají zde možnost se seznámit s dalšími obyvateli lokality.